Po práci

Anotace: Někdy i bolest nějaké části těla může být inspirací k básni. Pak sami zíráme, co jsme to stvořili:)

Když nohy bolí,
všechno se motá,
mávám tu holí,
já nemehlo stará.
Není to pravý věk,
co se mnou mává,
hledám nějaký vděk,
a lásku, co dává.
Jsem poutníkem
a ušla jsem dlouhou cestu,
jsem loutníkem
bez nitek u údů,
nikdo mě netahá,
nikdo mnou nehýbe,
život mě neláká,
sand brzy pomine.
Nechci se vzdát,
ani se bát.
chci se jen smát
a na lodí plout.
Co můžu dát?
Já nejsem bohatá,
chtěla bych stát,
na hoře kulatá.
Bežím, ale nohy mě bolí,
říkám si, copak mě skolí?
Budu však bojovat,
neznám přec hranic,
nebudu kolovat,
bez víry pranic.