HRÁČ

HRÁČ

Hrál sám kulečník
tam vzadu, hrál
v šatech svátečních
a každý strk
rozsekl sál
jak výstřel u Borodina
pak vzal husí brk
a pro parádu čárku udělal...

Tágem podepřel si bradu
a dlouze přemýšlel
po hodině hodina
zvolna letí
a není třeba
aby světla rozsvěcel
dávno už hrál po paměti
jako když po tmě
děti koušou chleba...

Nevím kdo to byl
a kde se vzal
jen tak tam v šeru stál
v hracím sále
vedle kulečníku
jako tečka vykřičníku
za rozkazem
jako v skále by ho někdo vytesal
jako busta pod obrazem...

Pak náhle ze všech sil
mrštil tágem na zem
to když pochopil
že sám sebe obehrál...