Melancholie

Anotace: Už poměrně dlouho sepsané. Snaha o vyjádření pocitů při vzpomínání na končící život.

Melancholie

Nevím, jak mohl jsem se upnout na tě,
můj život obklíčily pevné opratě,
tak jako beton obejme prostor
a není úniku nikam, jen zjistit pravdu.

A pravda bolí jako nůž mezi žebry,
úplně stejně jako když lev porcuje zebry,
jako když šelma svou objetí zmítá,
a oběť žádné šance nemá.

A vzdálená budoucnost na obé čeká,
a náhlá myšlenka můj názor zvyklá,
a moje přání stávají se skutečností
tak jako lidská kostra složena je z kostí.

Tak jasné jako slunce v letním rozbřesku,
a stejné jako les za plného úplňku
a romantické jako letní hvězdy na prázdné obloze,
já miluji tě v každé poloze.

A i když ne vždy je mi do smíchu,
i když mám období, kdy mám splín a na oku slzu,
kdy mám pocit naprosté samoty,
stále vím, že jsi tu Ty,

Než zapomenu svá poslední slova,
než odříkám svůj životní slib znova,
než vydechnu svůj poslední vzdech,
má slova zůstanou jen v těchto zdech.

Má slova usnou a verše zaniknou,
a nikdo nevzpomene, kdo pln je zálibou,
kdo miluje a ctí svou paní,
u koho jsou přátele vždy zvaní.

A srdce utne života zvon,
potoky dále snášejí vlhkost z hor,
a život přesto běží dále,
však mé tělo zůstává zvadlé.

Mé údy leží a nehýbou se dále,
často odvolával jsem se na svatého krále,
ten neslyšel mé plané prosby,
byť život dlouhý zachoval mi.

A rád teď ležím, vzpomínky jen běží,
má láska vedle v hrobě leží,
již nemám žádná další přání,
být šťasten, pořád, bez ustání.