Promluvíme si zblízka...
Promluvíme si zblízka...
Ve tvých stopách,
chodila jsem v lodičkách..
A za tvým hlasem,
kamkoliv....
Poprvé,
i naposled....
Usmíval jsi se,
nad ranní kávou...
A pak,
mluvili jsme hodně zblízka...
Tvoje rány,
olizovaly moji tvář..
A každou noc,
když jsi odcházel pít...
Zvracela jsem,
všechnu tu tvoji lásku...
Pláčem jsem,
čistila svoje srdce...
Věřila,
že se změníš...
A každý den,
schovávala se ve tvém stínu...
A stejně,
jsi večer se mnou chtěl mluvit...
A chtěl jsi mluvit,
hodně zblízka....
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
rány olizovaly.
Jinak tu nejsem od toho soudit špatná/dobrá, takže zůstanu u toho, že mě zaujala. Jen tak dál
27.07.2011 21:31:00 | Lexisa
prostě neumím skládat o všedních věcech ale o pocitech, většinou silných pocitech, tohle nebylo složeno z mých ale na motiv jedné knihy od Kinga, a stejně se to týká mnoha žen...děkuji párku...
27.07.2011 20:53:00 | whiolet
ty já nebudu chodit okolo horké kaše,ale ty tvoje díla,básně se mi moc líbí,na to že ti je devatenáct,tak mě tím docela boříš,jo a máš pravdu lidi se neměněj. a když říkají že ano tak lžou. jádro se nikdy nemění. jo už vím proč mě to tak baví,otvíráš svoje osobní pocity a to mě vždycky zajímá.
27.07.2011 20:32:00 | ECHO PARAZIT
