Ptám se holých stěn,
Zda rozbít si o ně hlavu – a co se změní…
Stále to oné snění,
Co mění se s příštím dnem,
A mě trhá na kousky – jako hadrovou panenku,
Co ztratila se kdysi kdesi v mlze,
Pohlcena jen dalším tichým místem mého ubohého bolu,
Co tíží strop bytí uzavřeného v nekonečnu….