Poslední vykřik

Bloudí v duši půste řeči
smutek se jen lečí
s trochou něhy
to jsou jen křídla mezi břehy
soudí s hořkosti a ticha
nahá,a je zticha
jako ta slova básníku
co jim nenosí nikdo k pomníku
i když bloudí v našem srdci
bez pomoci...
kdo o to stojí
a hvězd se ptá,mlčí
samota se dlouho hojí
lituje když oči pláči
může se hloupě všechno zdát
ticho dá naději ztrát.