Ze zoufalé tíhy prázdného prostoru
upadáme do vln tichého snění
a zkoušíme vyhnout se bdění
než nás ráno vytáhne nahoru
splynutí nadějí ve šťastné světy
zakouší smutný pár milenců
a modlitby ukryté do věnců
rozluští příště i malé děti
...
věnec
jako růženec pocitů ...
v prstech
přeříkáváš jeden za druhým ...
********************
... zase smutná od Tebe ...
04.09.2011 10:21:00 | Bambulka