24 HODIN

Anotace: cesta odloučení, kříž, bohatství, sláva, nouze, …

24. června slavil JA.N,
na hrob kytici mu dám,
rozsvítím svíci, ať plápolá
a pošlu modlitbu zezdola.

Když slunce vysuší louku,
pavučinu osvobodím od pavouků,
projdu pamětí styčné body,
a les mě hodí do pohody.

V Těšíně vyžehlím černé šaty,
rozliším nerozdílné státy,
nákup v Bille hodím do tašky,
uvařím oběd z ruské kuchařky.

V pondělí otevřu šanon s výpisy,
rozlepím obálky a rozčlením dopisy,
odpoledne skočím do pizzerky,
změřím čas, prostorové šířky, délky.

Úterní čas je pro mě svatý,
nit upředly zlaté kolovraty,
lékař mi vypíše formulář k důchodu
a já se cítím jak u druhého porodu.

V Alžbětinkách Regi a Ludmila,
přestěhovaní bytosti jsem nahlásila,
a pak jsem ztichla, ruce se umyly,
čistý kapesník, DVD z vinyly.

Jsem na pozemku, shodně jako v pátek,
jediný můj vnitřně hodnotný statek,
jen je mi smutno, i když je i není,
zavřu oči, bříza šumí mi melodii zapomnění.

Středa ráno, červený vůz ve dvoře,
mé city uzavřeny v koncentračním táboře,
musím zvládnout konečné rozloučení,
v nebi se zastavím na kus řeči a řeka pění.

Jsem v práci, nemám ráda, když mě někdo láme,
na světě, ať stane se, co se stávalo, stává a stane,
předstíráme, že se nic neděje, že všechno zvládnu,
už dlouho se ploužím na dnu a chvíle kradnu.

Takže jsem silná, abych zvládla tento svět?
Básně si skládám do čtverců a do piet.
Protože v podchodu i u potoka, v autobusech,
jsem klidná, jsem v kladech, prostě v plusech.

Jsi se mnou, Pane, když se v duši smráká,
a proto z sněhu stavím iglú i sněhuláka,
láká mě ŽIVOT, i když hořím jako v hranici,
vleču se pomalu jako šnek na dálnici.


Jsi moje poslední LÁSKA, poslední NADĚJE,
já se jen hloupě tvářím, jako že se nic neděje.
A v duši mrzne, v duši vánice a závěje,
i ve dvou se pokládají železniční koleje.

TAK, KDE BLOUDÍ? TAK, KDE JE?
ALEJE, ALEJE, ALEJE – i to mě rozesměje!


JSEM SILNÁ – UNESU TO, protože nevydírám citem!
Srostu s silnicí, srostu se stromem a klidně s bytem.
Nechápu, jak se někdo může nechat takto manipulovat???
Je mi to cizí, jak je tento svět, jsou místa, kde se mohu schovat.

ZVLÁŠTNÍ… ASI JSEM NEPŘIZPŮSOBIVÁ TOMUTO SVĚTU,
ALE PRO MĚ JE HLAVNÍ BŮH A SVOBODA DUCHA,
NEVADÍ, ŽE TO S SEBOU NESE OSAMOCENÍ, NEPOCHOPENÍ A CHUDOBU.
ANI SVÉ TĚLO SI NEVEZMU DO HROBU,
RÁDOBY NEVĚRNÁ, RÁDOBY MOUDRÁ, NESLOŽÍM ROZUMNOU VĚTU,
NESVOBODNĚ-SVOBODNÁ, ČARODĚJKA: „POLETUCHA“.