..monolog Ž.I.V.O.T.A..
..monolog Ž.I.V.O.T.A..
Anotace: jak kdyby ke mně stále promlouval..a jenom těžko by mi něco nalhával..
Dám ti pár kopanců..a na hřbet rány holí
Chtělas´jít za štěstím..tak budeš pěkně solit
Nic není zadarmo..tohle je pravda stará
Představu ušij si..a já ji budu párat..
Dám ti pár do žeber..a v srdce bodnu dýku
Chtělas´holt trochu víc..tak taky něco vykul
Drahá je zkušenost..tvým bolem vyplacená
Sny svoje namaluj..já určím jaká cena..
Dám ti dvě ze strany..a přidám ještě třetí
Chtělas´žít v radosti..v něm bývá i dost smetí
Poznání skromnosti..toť krédo doživotní
Touhy svý vytyč si..dík víře se ti zhmotní..
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Někdo po prvních kopancích
už jenom stále skučí.
A v okolí pak vykládá,
že život ho jen mučí.....
Tohle však rozhodně není tvůj případ.
14.02.2006 20:56:00 | Mourek
Život holt není žádná sranda! (To hold si oprav, prosím, prosím.) Že má grády už ani nepíšu, rozumí se samo sebou.
14.02.2006 10:25:00 | JardaCH
Stojíš mu tváří v tvář... a neleká tě rána...
srdečně promlouváš... jsi totiž přímá dáma...
Nic není zadarmo... tohle víš zcela jistě...
cenu si určuješ... dříve, teď, ba i příště...
Buď pořád taková, jakou tě znám!!!! :o)
14.02.2006 10:04:00 | Cecilka
Doslova mě to připomělo jednu mou báseň, tak před dvaceti roky... ale už mám zas jinej pohled :-)
14.02.2006 08:25:00 | Buližník
