Mikrosvět

duše
je labyrint touhy
vprostřed světa
mikrosvět
netuším
jak bude dlouhý
jen naděje
mě žene vpřed

postrádám
ono klubko nití
srdce
je mým průvodcem
temnotou
na cestu svítí
k otázce
kdo vlastně jsem

trny
pasti
jámy
v podobě
pomluv
křivd
a lží
všude samé klamy
sám
bloudím nad strží

jeden chybný krok
volným pádem
letím na dno
den
měsíc
ba i rok
pak uteče tak snadno

a znovu ocitám se zpět
už dobře to tu znám
zde začíná
můj mikrosvět
další šanci dostávám