Divím se tomu,
že trsy černých hroznů,
nohy tarantulí, drť stresu
jsou stejně hlavní přísadou.
čím bělejší džbán je rozlévá
tím sládne chuť
sny růžoví
tón je delší
přikrývám sochu z bílého kamene
černým pláštěm
a nad hlavou mi bije nesmírné srdce
stačí lusknout prsty
a všechno bude,
nenechám tě ale odejít,
ani sebe ne,
prosvětlenou ulicí
hranatých, bílých domů.
moc se mi líbí. Rád jsem ji četl a omlouvám se, že jsem ji kdysi přehlédnul... ST*
03.06.2023 11:59:17 | Frr