Pod baldachýnem spala nebe kopulí
a bylo v nich něco z touhy po kráse,
ale bez dechu, bez slz,
protože i nesmrtelnost něco stojí.
Střípky duší umělců
snad pár kapek krve
a všechna síla...
Celá staletí pak můžeme
hlédět vzhůru,
modlit se, zpívat...
Majestátnost katedrál
s obrazy slíbeného ráje
za věrnost...
Iluzi snad? Lásce?
Byl pozdní večer,
prvního máje...