Učila jsem se žít
v Tvých zahradách
plných vůní a všech barev,
které život předkládá
Číst v knihách,
co píše Tvůj čas
Sledovat pokorně tmu
i den v ní schovaný
Všechno, co bylo řečeno
vtisklo se hluboko
Až na samé dno mého světa
A dnešek je jiný,
mraky se rozplynuly
Zůstalo čisté nebe,
kde miluju slunce
i svůj vzdušný zámek
plný ztracených klíčů
a nadějí
Tváří v tvář životu
stojím..
tak jak to má být
Jen..
Tvoje zimní blues
chtěla bych zas slyšet
a dotknout se srdcem
té krásy,
co zakončí den Tvým úsměvem
Bože, cérečko, jak dlouho se ještě budeš soužit,
jak stín za svým vysněným přeludem se ploužit. :-)
17.10.2011 20:27:00 | Kars
Opravdu hodně povedené, upřímné, srdečné... ačkoliv víc než přátelství mám, ráda se v Tvých řádcích pročítám... do nejen víkendových střípků. ST!***
17.10.2011 20:27:00 | NikitaNikaT.