Pro tátu co navždy usnul..08.10.2011
Pro tátu co navždy usnul..08.10.2011
Anotace: Když vám zemře někdo blízký,každý se s tím snaží vyrovnat po svém..já píšu,píšu,píšu
Byl pro mne první muž,kterého mé oči uzřeli
byl první rádce,učitel.
Jako by s ním všechny ty dny umřeli
cítím se jak pták v bouři bez křídel.
Poslední roky on trpěl moc,bez strachu ,bolesti
již neznal noc.
Je mu už líp..vím já vím
proč tedy nad mojí duší ten stín?
Bolí to víc,než dá se říct..byl tu můj otec
teď po něm nic.
Jezírko žalu,bolesti,trápení
ve snech ho hledám,vídám jen mámení.
Poslední sbohem musím mu dát,někdy se sejdeme...vím počkáš rád.
Díky tati!
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Smutné, ale každého z nás čeká cesta za hranice života... holt je to součást koloběhu.
19.10.2011 18:36:00 | NikitaNikaT.
Když nám odejde ten nejbližší člověk, bolí to, ale navždy zůstane v nás a čas bývá velký pomocník od bolesti... moc dobře to znám...
18.10.2011 12:12:00 | labuť
s každým trápením se musí člověk vyrovnat,
smířit se s osudem, žít dál a vzpomínat...
18.10.2011 08:03:00 | nejsembásník
