JDOU

Anotace: Proč by nemohl být jednotkou času člověk aneb Všimli jste si někdy, že všichni lidé jsou si velmi zblízka podobní a každá vločka je jiná...

Na ztichlou ulici se vteřiny snášejí,
z toho, co bude, jen co bylo, zbylo.
Po této ulici dva lidé kráčejí,
myšlenky jejich ticho v jednu slilo.

Jdou, ruce sepjaté, však o nic neprosí
a Bůh je s nimi a splní jim vše.
Ve vlasech vločky, tak kráčejí bosí,
pokorně, vždyť za lásku slouží se mše.

Jejich stopy ve sněhu vteřiny zahalí,
však otisky duší stále tu jsou.
Řezáky času sledují z povzdálí,
že ne už vteřiny jsou jednotkou.

Jdou…