Balada o neznámém vojínovi

Anotace: O strastech války, o tom, jak jednoho člověka vzali a postavili do první linie, přestože si to tak vůbec nepředstavoval..

Levá, pravá, už ho vedou,
chtěl být doma se svou ženou.
Plodit syny, stromy sázet,
po vodě si žabky házet.

Levá, pravá, už ho vedou,
pěje píseň neveselou
o hrobě a smrti, zdá se,
nepoznal svět v celé kráse.

Levá, pravá, už tam stojí,
slzy se mu v očích rojí.
Zdáli slyší: Vlast svou braň –
hrdě stůj a k poctě zbraň!

Levá, pravá, už to vedou,
kdosi rozťal tělo střelou,
za ní druhá, třetí, čtvrtá,
život vzala, v kůži vrtá.

Levá, pravá, už to vedou,
jeden voják s kůží bledou.
Spousta slibů, krásných řečí,
teď tu leží v smrti křeči.

Levá, pravá, to se pletou,
vstoupil na půdu prokletou.
Už ji vidí, Smrtku – zmiji,
zmítán hroznou agónií...