Rozvlněné moře klasů,
šum stromů lesa v dáli,
tíživě šepot hlasů
lavinou ticha se valí.
Zlověstně komíhá se plamen
tvé svíce, která dohasíná,
poslední sborové amen
andělský chór teď zpívá.
Ač pevně tisknu ruku tvou,
ochable leží v mé dlani.
Zajata neúprosnou tmou
sníš věčný sen o svítání...
Děkuji moc, asi jsem moc toužila napsat něco trýznivě krásného, protože jsem se v tu chvilinku tak cítila. Třeba to bude takové poslední amen za mým chvilkovým smutkem:o)) Mám totiž v plánu celý svůj život obrátit na ruby a začít být konečně neskonale šťastná:o) děkuji
25.02.2006 14:51:00 | Sunny