Západ slunce

Anotace: Smutná báseň, smutnějšího člověka...

Usazen v písku,
hledím na západ slunce.
V očích moře a oblaka,
pod víčky mi slza pluje.

Pohled se mi vrývá do paměti,
vím, že je to na posledy.
Už nikdy neuvidím, tak krásný západ,
nemělo by cenu se o tom hádat.

Moře lechtá mne po nohách,
už je mám ve vodě,
ve vlnách.

Pomalu ztrácím pohled na slunce,
zdají se mi představy o nebi.
Moře zakrývá mi výhled,
tady končí můj života výlet.