Sněhová královna

Skládal jsem zrcadlo spousty let,
kdybych jen tušil, že chybí jeden střep,
dokud ho však nenajdu, ona mě nepustí,
Sněhová královna, s mrazivou duší,
bez kousku citu, tak jak jí to sluší.

Už nemám výčitky, nemám strach,
to co tížilo mé svědomí odplavil čas,
bylo a není krásně, černé noci jsou
a já se často vzbouzím,
kolem je ticho, chlad,
přes den je můj jediný přítel,
odraz v zrcadle a jeho rám,
kde mám hledat ten poslední střep?