první jara den, tři stěny a podlaha

Nejtmavší roh, kde se dá
A právě tady sedím já

Hniju, izolován jsem
Jen na dráty napojen

Pro vlastní potřebu se nemeju
Zatuchám

Lupy se mi sypou, jako sníh
Tady v rohu, a za oknem je jaro

Sedím, záda bolí, hrbím se
Když popocházím konat potřebu

Jen dva metry ode mě, za zdí
Svítí slunce, ale tu je stín

Letmými pohledy, zachytávám
Tu jarní zář za oknem

A jak tak modrá obloha je stále tmavší
Záda bolí víc, a vstát se nechce mi