Anotace: ...po lásce, po majetku, po postavení, po všem...je všude kolem nás...
...v ústech led,
na jazyku krev...
V těle bol,
na zem se snáší
žal a vztek...
Prorazit zeď,
snažíme se víc...
Právě teď,
někdo z nás,
ohně se dotýká
na tvůj povel...
Už tolikrát svedla
jsi, nás obyčejné
smrtelníky
k hříchu,
už tolikrát jsi zabila...
PROKLÍNÁM TĚ!
A přec před tebou poklekám,
TOUHO...
Tahle se ti opravdu povedla, má spád a přitom zároveň hra se slovíčky. Opravdu se mi líbí.
08.05.2006 13:07:00 | Jin
zase mě dostala krátká linka, pořád se tu opakuju ale já prostě pro tento typ básní mám slabost aspon to má spád a nevleče se to zo jako chlap z hospody 100
03.04.2006 17:08:00 | Pavel Kotrba
To máš pravdu, ale mně vzala touha spoustu přátel a hlavně človíčka, kterého už nikdy neuvidím...proto ji proklínám...ale na druhou stranu poklekám před ní, protože umí i dávat...ale zdá se mi, že stejně více bere.
03.04.2006 12:39:00 | ZZuzkAA
Och, NE, neproklínej touhu!!!! radši se za ni modli, jen si představ, že by nebyla...netoužila bys po polibku, chvíli klidu, přátelích, štěstí, ...svět by byl o tolik chudší. Pocity by byly jen prázdné šlupky a vše by ztratilo barvy....a černobílý svět já teda nechci!!!
02.04.2006 22:53:00 | Epona