Vysoký jek
řeže mi do uší
v duši mám vztek
jenž nikdo netuší
láska plná bolesti
křídla mi zlámala
přerážela mi kosti
a jeho ústa se smávala
ten smích zněl jako
břitvou do klavíru?
vazne uzasna... zvlast ta posledni veta tam nadherne sedi. 100
24.04.2006 21:15:00 | Malá shnilá emotivní příšera
moc dobrá báseňka, mám ráda takový radši než nějaký něžňoučký popisující krásy jara
13.04.2006 12:19:00 | Melfëa