V nitru tak tiše
V nitru tak tiše
Je takové vláčně tiché
Sváteční odpoledne
A do nitra neodbytně
Vtírá se jarní splín
Takový až nadpozemsky silný
A já ztrácím pocit reality
Mé okolí kamsi mizí
A v nitru tak tiše,
Tak tiše mi je
Vnímám jen mámivé
A vábivé ozvěny tónů
Co vycházejí kdesi ze mě
Jsem teď sám se sebou
Zcela propojen
A zas na chvíli
Sám se sebou smířen
A co může být více …
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Jo,jo, jarní spínky máme každej...Tak hlavu vzhůru, chlape! Pěkně´s to vyjádřil!
19.04.2006 11:06:00 | JirkaS
...jako ten strom,
co bez sněhu je náhle sám,
než bude květy voňavými obsypán...
...vnímám ji hodně fyzicky,
tuhle tvou básenku... :o)
19.04.2006 10:57:00 | Cecilka
Když vnitřní Já s tím venkovním je spokojeno,
to ani na nebi nemůže být zataženo
a svět se zdá být kouzelný.
Krásně vyjádřený pocit. Díky.
19.04.2006 10:34:00 | Roko
