Točí se točí kola zkurvenýho bytí,
tělo i duše má touží po pití,
cesta jak posetá rubíny kličkuje čile
v očích se odráží chuť na promile.
V rychlosti usedám, chladím si nervy,
v zápětí nahlížím do ústí perly,
náramek složím si a nebo čelenku
ve množství utápím na zlobu myšlenku.
S pozdním večerem překvapen nemile,
s krvavým zrakem vstříc perlové přesile,
diamant navrch pak čelenku zakončí
a tak se mysl má s vědomím rozloučí.
Ten život je dost často obrovská koule, co si člověk valí sám, stejně jako hovnivál...
21.04.2006 11:00:00 | Krtica