Moje srdce často hodně buší.
Doslovně.
Přemýšlím o všemožných věcech
a to bolí.
Nikdy neskončím uspokojivým závěrem.
Často se dívám
do prázdna,
do vzduchu.
Velice pomalu
prohlížím slova,
a velice pomalu
otáčím hlavu směrem ven.
Doslovně.
Venku teplo,
uvnitř zima.
Sníh -
dlouho nepadal.
Většinou mířím přesně -
bez dvojsmyslů.
Někdy obrazně.
Obratně?
Obratně se vyhnu otázce -
když bych měla odpovědět.
Velice pomalu.
Velice pomalu
je třeba číst,
aby šly slova do vět.
Máme se dobře.
Máme se celkem dobře
při otázce: Jak se máte.
Otázka nebo pozdrav?
Jak pro koho.
Slunce.
Svítí slunce,
minuta od minuty,
hodina od hodiny,
vnitřní klid
a citrónovej čaj --
ú n a va
...
Vždyť je to výborné. Taky bych chtěl umět v několika minutách takhle vyjádřit myšlenky. Opět smekám, má to filozofickou hloubku.
PS: Taky děkuji, že mi píšeš, rád si z někým takhle popovídám.
01.05.2006 21:44:00 | Raziel
mě se to líbí, takový plynutí myšlenek a musím říct, že zajímavý plynutí myšlenek
28.04.2006 17:36:00 | Melfëa