Noc

Anotace: Bojíte se tmy? Jako dítě jsem se trošku bál. Otázkou však zůstává, jestli je právě noční tma tou nejstrašnější temnotou.Však naděje umírá poslední...

Tajemný soumrak vkrádá se ku městu,
představit chtěl by nám svou divnou nevěstu.
Blíží se rychle, jak silueta ptačí,
má ostré drápy a krví zlité oči.

Slyšet je hluk a znásilněná žena,
ztrácí se v dáli, mizí do ztracena.
Za hradbou z lebek ztrácí se za rohem,
je prudkým jedem v žilách mrtvol nad hrobem.

Ten soumrak už polapil i cestu polní,
kostelní zvony na poplach zvoní.
A černá ptačí peruť letí teď řvoucí,
jak temnou kápí zahaluje město nocí.

Podivná nevěsta, princezna noci,
vůle krutě slábla, pod tíhou její moci.
Nádherné oči, tam v hloubkách temné,
ukryté zlo, rysy však jemné.

Tak dlouho nám trvalo, než jsme se probrali,
dlouho jsme v srdcích svých temnotu vítali.
K těm nohám spanilým my skláněli ramena,
a život svůj prodávali nekonečnu bez jména.

Však brzy rozední se, vysvitne slunce,
princezna temnot smyje si své ruce.
V rozbřesku zamává svým tmavým vlasem,
umrlce probudí překrásným hlasem.

Princezna z temnot, nevěstka ďábla,
změní se v anděla jenž naději dává.
Naději silnou, co rozdýchá plíce,
dá sílu mršinám, dá rychlost lvice.

A její oči, jak plameny lesní,
zachvátí duši, jež nyní tak běsní.
Procitne láska a krása světa,
láska je zbraní, krása je meta.