Lásce, kterou k Tobě cítím se čas krátí,
Tvá slova jsou textem mého života.
Zabij mě něžně, ať se můj osud zvrátí,
srdce mi tepe a v žilách krev klokotá.
Brnkáním na struny osudu se bavíš,
stále však něžnost v Tvém hlase chybí.
Nekonečně dlouho v myšlenkách trávíš,
milovat se, se mnou, moc se Ti líbí.
Tvůj život je balada se smutným koncem,
nikod zachránit Tě neumí.
Jen neviditelná ruka zvoní zvoncem,
a Tvá duše tiše k nebi vyšumí...
Hmmm, dobrý, no...
15.05.2006 16:50:00 | Isabella Monvoisin