Fénix

Anotace: Starší báseň, kterou jsem kdysi napsal se svým kamarádem Vladimírem Bednářem.

Stojím tu sám se skloněnou hlavou
Přemítám o životě svém
Přilétá Fénix se smutnou zprávou,
že stane se brzy zas popelem

Z popela vstává a v popel se mění
Osud zlí mu nadělen byl!
Proč chvíli je a za chvíli není?
Kdo mu tento osud nadělil?

Fénix, mýtický pták!
Každých pět set let musí z popela vstát
Fénix, mýtický pták!
A poté se opět popelem musí stát

Zprávu předal a musí zas jít
Do končin, kde zmizí zas
Pět set let bude teď snít,
než probudí ho slunce jas

Ze smutným srdcem vracím se domů
V očích mám slzy a v duši žal
Procházím cestou kolem stromů
Není nikdo, kdo by ze mě smutek sňal

Fénix, mýtický pták!

Na pět set let stává se ničím
Je jenom popel, skoro nic ...