Anotace: Taková chvilková impresionistická momentka...možná docela hloupoučká...
Sakurový květ
Pod bílými křídly měkkých andělů
počítám lístky sedmikrásky
slunce mě lechtá svými vlásky
směju se na Tebe a Ty mlčíš
Pod něžným pohledem Tvojich očí
hraju si s věncem z pampelišky
v polární záři bílé lišky
směješ se na mě a já mlčím
V tichu a prázdnu, světelné bouři
mořský koník se večerem plouží
Za noci svatojánské v letním hájku
dvě sovy splývají v jednu čárku
Sedíme s anděly v nebeském kroužku
na Olympu bohové slaví hody
smrt někde v pokradmu odkryje roušku
a za rohem vzápětí život se zrodí
V tichu a tmě, světle a záři
splývají spolu dva motýlkové
toť červenec právě v kalendáři
na pouti děti štěstím září
a hluboce mlčí dva tuláci v šeru
kde oddávají se svým mladým tělům
Dva mlčící tuláci, co mluvit nemusí
nalezli domov pod závojem chmýří
růžové sakury kolem nich víří
A z lesa dvě sojky sonáty pějí
Když těla se vzájemnou slastí spojí.
nechápu, jak je možé, že tady prošlo 30 lidí a nikdo se nevyjádřil, vždyť je to nabité pocity. A z tvých podobenství mrazí
01.10.2006 20:04:00 | černočerný
Božínku, tak nevědomky si se právě dotkla hned tří mých slabostí...impresionismus, drobné kvítečky poletující ve větru a dobrá poezie. Do půlky básně jsem byla přímo fascinovaná, jakmile se to stočilo k lidem, sice mě to zamrzelo, protože to pro mě poskvrnilo tu nádhernou čistotu a lehkost, ale i tak prostě nemůžu jinak než sto.
29.05.2006 13:30:00 | Epona