Vůně slunce

Vůně slunce

Anotace: Jsou básničky, které nechápe ani sám autor

Zastavil se, stojí a mlčí, jen se dívá,
kam zapadá vůně slunce,
když na obloze hvědzy vstávají.
Vůně slunce, kam zahnala tě tma,
kde teď voníš, a kde usínáš?

Hvězdy, slunce, nebe, tma,
všichni přátelé i nesnášení,
bez života či s životem tak,
jak to zrovna má být...

Srdce bilo, vůně slunce zmizela,
zastavil se, lehl do trávy,
na obloze hvězdy a tma stouply vzhůru,
zavřel oči, snaží se spát.
Vůně slunce, zahořela někde pryč.

Hvězdy,slunce, nebe, tma,
všichni přátelé i nesnášení,
bez života či s životem tak,
jak to zrovna má být...

Usnul, ráno se už nevzbudil,
vůně slunce shořela bez života,
každý z nás ji však může cítit,
její zbalé paprsky,
co brázdí každý den náš svět.

Hvězdy, slunce, nebe a tma,
všichni mí přátelé i nesnášení,
bez života či s životem přesně tak,
jak to zrovna má být...
Autor Aaliyan, 31.05.2006
Přečteno 267x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (3)
ikonkaKomentujících (3)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Nemyslel jsem to tak že tě napadají jenom věci běžné tvému věku a jestli jsi to tak pochopila omlouvám se.
Ale třeba mi někdy písni za zkoušku nic nedáš.
zalesak.p@centrum.cz
Třeba něco z tvých deníků . . . . .

01.06.2006 00:24:00 | petrzal

nuž: hvězdy, vůně, slunce... proč mam pocit, že bez těhle slov už neumíme psát? A le já jich taky občas použiji, tedy což...

31.05.2006 19:07:00 | hauskaa

Taky to nechapu ale je to kouzelny... 100

31.05.2006 19:06:00 | Tomáš Ektus

© 2004 - 2022 liter.cz v1.5.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí