Vůně slunce

Zastavil se, stojí a mlčí, jen se dívá,
kam zapadá vůně slunce,
když na obloze hvědzy vstávají.
Vůně slunce, kam zahnala tě tma,
kde teď voníš, a kde usínáš?

Hvězdy, slunce, nebe, tma,
všichni přátelé i nesnášení,
bez života či s životem tak,
jak to zrovna má být...

Srdce bilo, vůně slunce zmizela,
zastavil se, lehl do trávy,
na obloze hvězdy a tma stouply vzhůru,
zavřel oči, snaží se spát.
Vůně slunce, zahořela někde pryč.

Hvězdy,slunce, nebe, tma,
všichni přátelé i nesnášení,
bez života či s životem tak,
jak to zrovna má být...

Usnul, ráno se už nevzbudil,
vůně slunce shořela bez života,
každý z nás ji však může cítit,
její zbalé paprsky,
co brázdí každý den náš svět.

Hvězdy, slunce, nebe a tma,
všichni mí přátelé i nesnášení,
bez života či s životem přesně tak,
jak to zrovna má být...