Zkáza květů

V krajině malého snění,
tetelení, kde vzduch se mění,
lotosy Ti z ňader plení.

V krajině malého snění,
po setmění, křik racků
a jeho skálopevné znění,
ztrácí shon v hnízdišti z klacků
a zrdcadlení.

V krajině hlasitých racků,
již spících.
V zemi posměváčků
bdících..

V krajině mlžných oparů,
par, co zvedají se z moře,
krás potopených v nezdaru,
krás vzbuzujících hoře.

V krajině malého snění
po setmění,
já probouzím se s pláčem,
který není...

A hledět, jak se moře zpění,
zalévá břehy, ničí zrdcadlení.

A cítit bílé lotosy,
jejichž zkáza přijde vhod,
i slané mořské kolosy,
drtící květy sladkých vod.