Ve vzpomínkách
Tě stále miluju
z posledních sil
na zeď maluju
barvou z mých žil
lačně Tě hltám
a hned vyzvracím
tvůj pohled hledám
možná jen ze zvyku
pořád ve mně ležíš
čekám až vyhniješ
už jsi jen odrazem
nekrotická tkáň
řvu před tvým obrazem
v ruce mám zbraň
nevystřelím...
čekám...
kolem se line sladký pach hniloby
zvedá se mi žaludek
ale vydržím
a jednou už tu nebudeš
Tohle je na mě až trošku moc dekadentní, ale tebe v tom docela poznávám:-).
27.06.2006 15:41:00 | Jan Václav Pražský