Anotace: Časotrysk fontány, ale vychází z jiného pocitu, takže je jiná. O tom, že nic nevíme, jen se zaplétáme do kapek času, nezvratitelně a tiše šumíc dopadají na naše tváře.
Voda a čas
tryskající z fontány
mi v krůpějích ulpívají na řasách a na obočí
v rozpuštěných pramenech vlasů
na rozpraskaných rtech a já lačně
polykám
Mizíš
Rozplýváš se v rozprašovaných kapkách
duhově pableskujících
tím co jest bylo a bude
bez tebe či s tebou
tak nezvratně a zákonitě
jako mizí a vychází slunce
Ale my už tu nebudem, až jednou zapadne nadobro
Co po tobě ve mně zbylo
a co z toho chybí
pocit déja-vu
hlad po lásce
pár probdělých nocí a usínání po nich
nesnesitelná potřeba být volná
A tiché šumění fontány
kdesi ve mně
Jen co by se složené vešlo
do kapsičky košile
místo kapesníku
jímž naposled zamávám
až se budeš vracet
k sobě samému
Chtěla jsem ti také poděkovat za reakci na mou tvorbu, tvá slova pohladila duši, která se teď drží ztěžka nad zemí.
07.07.2006 21:12:00 | Janele z Liků, zvyků vzlyků...
Aleo, pro tvou poetiku tleskám, nicméně se mi nelíbí směs poetických obrazů, přechodníků, vznosné noty a na druhé straně hovorová čeština.Zkus se podívat na rozprašované kapky, ten výraz je jaksi umělý, nehodící se.Složené-poskládané, záleží ovšem na tom, z jaké je tvůj obraz matérie, takže je to vlastně vcelku na vůli samotné autorky.-) a poslední naposled-naposledy.Jsou to jen drobnosti, kterých si mé oko všimlo a trochu mě poškrábali pro jinka dokonalou atmosféru, která je mi blízká.Báseń si uložím do PC a budu se k ní vracet.
07.07.2006 21:09:00 | Janele z Liků, zvyků vzlyků...