Dvě Tváře

Dvě tváře mám,

Tu jednu pod tou druhou schovávám.

Tu tichou nevinnou,

Schovanou v mámivém bezpečí

Pod nebezpečnou maskou ukrývám.

 

Tak zlá a ukrutná zdám se být,

Přitom živému nedokázala bych ublížit.

V noci potichounku masku ukládám,

Na noční stolek podkládám.

 

Ve snech zdá se bezpečno,

Nic nebolí na těle a na duši.

Ráno po probuzení nasadím a

Pečlivě upravím

Tu známou tvář,

Pod kterou ukrývám svůj strach.

 

Samotná ráda začínám být,

Občas se objeví vítr a

Dokáže všechno rozfoukat zase pryč.

Nutí mě pomyslet,

Jak by zase hezky mohlo být.

 

I když málo toho se dá říct,

Možná, že je mi i samotné líp.

Ve dne ta bláznivá,

V noci malá, zranitelná.

Ale stále ta osamocená,

Bloudivá duše v těch temných bažinách,

Co se směle nazývají svět.