Volání o pomoc

Sedím a do tmy křičím,

připadám si ničím.

 

Proč jen pocit mám takový,

kdy nechci tu bolest už cítit…

Chci z okna skákat,

aspoň nemusela bych už plakat.

 

Pocit…ten pocit, který svírá

a ve mně se uzavírá.

 

Jsem sama a nikdo neslyší můj hlas.

A ten tíživý pocit vrací se zas a zas.

Vlastně se vrací den co den, noc co noc,

a mé srdce pláče…chci toho tak moc?

 

Pochopení a pocit, že jsem pro tebe jediná…

 

Miluji Tě, ale ta tvoje chyba nevinná….

 

Věř, ona postačí k tomu,

Že skočím z okna mého domu!