Kudy kráčíš, člověče?

Anotace: Nevím, kam to zařadit... ale jak jsem psal už báseň mou první... je taky spíše prozaická... Nevím proč nepíšu ve verších tato témata... :-) Kdo chce pochopit, proč tohle píšu... může si přečíst Svět, Tvá vůle! Je to starší, ale podobného rázu...

Kudy kráčíš, člověče?
Tvé kroky jsou tak těžké...
Jsi snad tudy láskou vlečen?

Kudy kráčíš, člověče? Krvácíš po celém těle! Ach, zastav se, jestli můžeš! Zastav se a odpočiň si! Cožpak ten, komu Tvá bolest léčí rány, je tak krutý? Ach ano, musí být tak krutý! Kdyby nebyl, nevyslal by Tě sem! Na cestu plnou ostrých kamenů pod prahnoucím sluncem... Jen se podívej, jak si oblepen všeljakým hmyzem! Požírá Tě zaživa, člověče! Sejdi z té cesty! Tvá kůže potrhaná od ostrých hran jako nože nabroušených kamenů se neubrání slzám a... Krvácí... Tvé srdce ještě pumpuje do hlubokých ran krev a rány se nemohou zacelit... Ach, tak Tě lituji člověče... Cítím bolest s Tebou. Zemřu s Tebou! Miluji Tě... Jen pro to, že tak trpíš! Ach nedívej se na mne tímto pohledem plným trízně a bolesti z krvácejících ran! Ne! Nevydržím to! Musím odejít... Odešel jsem...
Jen bože řekni, proč tak lidé trpí pro lásku? Pro jiného člověka?