Anotace: Říká se,že člověk se nejlíp pozná,když jede někam sám.Myslím úplně sám.........Tahle je trochu starší,ale ono je to vlastně úplně jedno.Pořád mám na to stejný názor....
Máslová tvář v polopatickém dusnu
Krčím se stínem svým v zelené koruně stromů
Dopadají kapičky na vydutá prsa bronzové blondýnky
Daleko od štvanců čísel,snaživých podnikavců…..
Na cestě výhně dálnic,toulavé smečky uprchlíků a tuláků………
Dálky a síly nabalené v pytlíčku s kruhem
Na provázku je jen jeden pro nás dva
Přítel bez hranic dál nám jej
Proti zlým duchům prej
…………….a ta víra schovává se zatím v něm
V ošoupaném pytlíku………..
Ne ve mně ,jak jsem si myslela…………
Je důležitá víc…
……než pytel rýže,uherák…….
Ale bez tebe……..
Bez tebe si ani o vodu k zavlažení neřeknu……víro
Musím si počkat na druhou……
Na cestu samotou….
Je výborná. Konečně snesitelná forma. Obsah místy slabší, ale asi nejlepší dnes. Je znát, že hodně přemýšlíš a nesklouzáváš do klišé. Snad jen ta víra... Já bych si dovedl představit, že ten konec rozvineš a více ukryješ. Doporučuji všem.
27.07.2006 17:11:00 | jarynbacin
Krásné! Trochu moc teček, ale má to úžasnou poetickou duši a náboj. Skvělé!!!
27.07.2006 17:09:00 | Sokolička