.
Přišla ke mně po špičkách
tíseň v lesklých střevíčkách
Ví... budu jí po vůli
tak se rychle přitulí
Kde já vlastně domov mám?
potichoučku se jí ptám
Ve vlasesch lehce povíská
snad se ti občas nestýská?
Chvíli tady hned zas tam
to já sama dobře znám...
Po tváři přeběh´ jí stín
snad i tíseň nemá splín???
.
To je tak nádherná báseň…
Víš, je tak smutné číst ta slova a vidět Tebe samu uprostřed nich.
Ach…
Co ti mohu dát? Jsem jen kouzelníček, snad jen pár slov k narozeninám.
…..
Jednou jsem dostal zajímaví balíček, tekla z něho voda a bylo na něm napsáno.
SLUNÍČKO PRO KOUZELNÍČKA.
Rozbalil jsem ho a tam byly jen nabručení mráčci.
Začal jsem se smát a rozbaloval dál.
Mráčci prskaly a kňučely, ale nakonec jsem vyndal nádherné malé sluníčko.
Jaké jsem si vzal poučení?
Že krása a štěstí je i tam, kde si myslíme, že nic takového nemůže být.
….
Posílám kytičku plnou lučních úsměvů.
15.09.2006 18:19:00 | kouzelníček
Ve vlasech lehce povíská
snad se ti po něm nestýská ?
---
po něm - po domově
po tom vlastním
---
zajimavý zvrat
spleen tísně ? .. .._:-) poe
20.08.2006 13:39:00 | poetor