Občas...
Občas...
Anotace: pro Rusalku, hubatou a... pokus o volný verš:-)
Občas tone v slzách
A pláč jak kamení buší do břich dveří
Vzlykající tep
Podobný rukám kubánského bubeníka
Se zařezává do záclon kouře
Krůpěje a sůl jak pírka vlaštovčina
V zachvívání mrholí
klopýtají po líčkách
jež kdosi skropil zrnky máku
tichý flažolet pláče
sklouzne pak ke kolenům
a s jemným plácnutím
se opře o rýhy v podlaze
dlouhým líným pohybem malé dlaně
si rozmaže řasenku kolem očí
a upokojí se…
Občas se zalyká smíchem
Tak že odklápí čepice kopcům
Zaklání hlavu a hledá svět mezi hlty vína
I Čas se v ten okamžik zastaví
Sedne si u cesty a opřen o šumící dub
Nastaví uši tomu halasení
Tehdy se podobá natolik malému hříběti
Že vždy čekám kdy počne ržát
A vyhazovat nohy do výše
Myslím, že i slunce je rádo
Uvyklo tomu zvuku
Konejší ji bříšky paprsků v cihloví vlasů
V písku řas, rumělce tváře…
Pak dlouhým líným pohybem malé dlaně
Mi podá láhev a procedí
Pij a mlč pane…
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
Připomělo mi to období, kdy jsem četl všechno, co bylo k sehnání od Karla Čapka, protože mě nadchla ta (teď to nevyjádřim dokonale) "sytost jeho vět", ta šílená slovní rozmanitost, spojená do vět napsaných přitom jakoby v horečce a narychlo. Nějak podobně se mi jevilo i tohle. Náramně plné/syté verše.
25.04.2008 22:03:00 | drsnosrstej kokršpaněl
Líbí se mi, hodně moc. Originálni v každém slově - téměř:)) abych to nepřechválila. No.. já v tom prostě nevidím slabá místa, ba právě naopak. Oslovilo mě to.
23.08.2006 21:17:00 | BlackTangerine
