Sen o Beirútu

Byl chladný večer, ramadán
a ramadán toť půstu čas,
k modlitbě zval mulláha hlas,
a v dáli skvěl se Isfahán.

Kouř z huky v dál je unášen,
šeich Nasralláh přemítá jen,
zda dočeká ten slavný den,
až zamete s Izraelem.

Dnes kšeft výhodný domluvil,
Mahmúd rakety přislíbil,
leč nebude to snadný cíl,
by v Levantu je dopravil.

Damašek kraj je nevlídný,
tu slunce pálí do oken,
Šeich dnešní noc měl chmurný sen
a Bašar zdá se neklidný.

Zdálo se šeichu nad ránem,
že vila se naň skácela,
a jeho duše bez těla
se volně vznáší nad krajem.

Zrak stočí svůj dolů na zem,
tu pocítí jen bol a zmar,
v plamenech zbylích domků pár,
jež kdysi byly Beirútem.

Po čase zpráva v novinách,
že Beirút lehl popelem,
a v jeho troskách uložen,
spí věčně i šeich Nasralláh.

Zas demonstrujou Zelení
za lepší svět bez válčení,
však bez náletů dunění
zem svatá v jednom plameni.