Jednou za čas vteřina naplnění zastaví veškerý pohyb světa. To je ta chvíle polibku života a smrti, za kterého se zrodí nové období prázdnoty. Stará prázdnota uvolní nové místo a osamělá odejde do království vzpomínek. My si uvědomíme skrytou marnost těch, co prošli cestou kolem nás. Ty vteřiny jsou tři a mihnou se, když končí dětství, doba dospělosti a naposledy stáří. Vnímaví je uvidí v očích udivených.
Co rozplynout se má
to rozplyne se
ve žluti úpolínů
v mlčení nehybných tváří
s pohledy netečnými
neboť hory daly řekám pokyn
aby již nikdy nejedly
vody pramenů.
Prsty vztyčené
ukáží na první hvězdu na nebi
kterou vteřina naplnění
rozzáří v temné obloze
pro radost očí nespavců
a pro ranní nářek
až v krvi rána její žár uhasí.
Světy souběžné
ta poslední promítne
do tváře vrásek .
...a v tváři vrásčité
je hvězda rozzářená
vědomí
bytí
moudrost
zakořeněná...
Tak tohle je VELKÁ básenka!! :o)
31.08.2006 19:07:00 | Cecilka
Hezké zobrazení.Jen ta poslední-trochu odbytá.Asi záměr,že je nejkratší v životě.
Báseň si plně zaslouží plné body.
31.08.2006 13:03:00 | s.e.n
..tohle je hluboké a natolik k zamyšlení, že by byla škoda nevěnovat tomu více času - musím se k tomu vrátit v klidném podvečeru!!
31.08.2006 08:57:00 | šuměnka