Sedím sama
u stolku pro dva.
Druhá židle zastrčená,
před ní kávová usedlina.
Umět z ní číst,
vybrat jednu z odpovědí.
Čelit a žít s ní.
S černou pravdou v přestrojení.
Nejsem vědma
ani tou dokonalou.
Jen počítám - jedna a jedna
...otázka za druhou.
Usměvavá být neměla, taky mě to zaskočilo. Ale děkuju za všechny komentáře.
31.08.2006 22:03:00 | marllichy
nezdá se mi zrovna usměvavá.. Ale nádjerná je.. to ano.. :) Moc.. se mi líbí provedení, myšlenka.. všechno :) Gratuluju
týnula
31.08.2006 18:49:00 | Zamilovaná do nezamilované doby