PO ČAJI...POTMĚ...POTAJÍ
PO ČAJI...POTMĚ...POTAJÍ
Na čaji o páté odbíjí šest
miloučké úsměvy se pod stolem
svírají v pěst
Zatím však nesmějí, nesmějí ven
a pak doma na gauči
panáček, toluen
Hluboké myšlenky na mělké duši
pravdy pravdoucí
ani se nevyruší
Ve světlý chvíli sám sebe vyleká
zjistí, že dýchá
Heuréka, Heuréka
Nasliněným kapesníčkem
otře z třešní sladkou krev
Zavře oči
a rozpouští se do barev
miloučké úsměvy se pod stolem
svírají v pěst
Zatím však nesmějí, nesmějí ven
a pak doma na gauči
panáček, toluen
Hluboké myšlenky na mělké duši
pravdy pravdoucí
ani se nevyruší
Ve světlý chvíli sám sebe vyleká
zjistí, že dýchá
Heuréka, Heuréka
Nasliněným kapesníčkem
otře z třešní sladkou krev
Zavře oči
a rozpouští se do barev
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskKomentáře
fakt dobrý
...
miloučké úsměvy se pod stolem
svírají v pěst
...
to se mi líbí; přesně ten styl mezi usměvavou vatou a špatně nabroušenou kudlou v ponožce, který se někdy pokouším psát
19.06.2008 22:08:00 | drsnosrstej kokršpaněl
báseň pěkná,barvy se daj vidět i jinak, bez kapesníčku :)
05.12.2006 20:44:00 | Chonglee
Je to dobrý...
Realita naředěn Toluenem - rozpuštěná do barev ...
Pěkně zvládnuté téma ...
08.09.2006 16:20:00 | HarryHH