BOLEST

Vrátila se,
bolest dávná,
kterou jsem chtěla nechat za sebou.

Tušila jsem to,
že nemůžu ji vyhnat navěky.
A tak ji vítám.

Čekám na ni s otevřenou náručí,
slzou v očích
a bolestným úsměvem na rtech.

To břímě musím nést,
je mým osudem,
aby osud ostatních byl lepší.

Už se ji nebojím přijmout,
je mým nejlepším přítelem
a věčným společníkem.

Jdeme ruku v ruce,
světem.

Nemějte o mě strach,
vždyť já už se nebojím,
jak dřív.

Mám svůj sen,
toho se nevzdám,
on je mé světlo.

Je mým paprskem
v tmách kterými kráčím
k temnotám.

Přijde den,
a já to vím,
kdy nebude jen paprskem.

Ani světlem
ani dnem.
Bude skutečností.

Netrapte se,
že nesu břímě,
jednou to břímě ponese mě.