Slaměný srdce
Slaměný srdce
Stojím u tvýho života
v rukách mi buší
tvý slaměný srdce
a já nevím
jestli si vzpomínáš
protože kdykoliv je právě teď
a já myslím že padám
řekl jsi tak moc slov
a je to tak dávno
ale teď tě prosím
buď tady
protože to slaměný srdce
je Tvoje
zapoměl jsi ho u mě v dlani
když jsi mi dával sbohem
a tak ti ho vrátím
i s těma rudýma květama
co rozkvetly
u mých bosých nohou
a šeptají po Tobě
Komentáře (2)
Komentujících (1)
Doporučit
Tisk
v tom je ten problém. Najít tu pomocnou ruku. U mě si taky nikdo nikdy nevšiml, že bych ji mohla potřebovat, že je mi třeba fakt hrozně a že potřebuju zvednout, vědět, že je někdo blízko. A moje dostávání nad hladinu, spíš ten způsob, ten byl dost nešťastnej...
25.09.2006 19:17:00 | Trdlo
první co mě napadlo při spojení slaměný srdce bylo...zapálit...heh, kdo má pak divný myšlenky. Už mě ale nebaví psát, že se mi tvé básně líbí, je to furt dokola:))
22.09.2006 18:42:00 | Trdlo
