Smrt je velmi krutá žena,
bloudí světem, až příde k nám,
nelze sečíst všechna jména,
která vzala s sebou tam.
Tam, kde nebe černé je dost
a kde vládne temná mysl
až jednou budeš její host
vše pro tebe ztratí smysl
Zvláštní pocit je tu stát,
zvláštní,trochu mrazivý,
začínám se trochu bát,
když vidím úsměv hrozivý.
Odráží se v kalné vodě.
Smrt ti řekne: "Klidně křič."
Na řece se houpou lodě,
v jedné mě vezou kamsi pryč.
Ve vzduchu je cítit chlad,
zdá se, že čím dál víc.
Les stínů má pořád hlad
a mě vezou k němu vstříc.
Žádné peklo, žádné nebe,
je to všechno pouhou frází,
tady v lese všechno zebe,
takhle tedy člověk schází.
To je solidně dobré...Koukám, že máme celkem společná témata...Je možné i snad, že žiješ v psychedelismu?? Možná...Jen si ale pamatuj že aby byla básnička básničkou není třeba rýmů-je třeba slov. Znám plno nádherné poezie a její krása spočívá v nerýmovanosti. To je teprv umění :)
03.04.2007 19:07:00 | Jack SKunker