Mé tělo nedopité krvácí bez potlesku,
rány jsou dobře skryté
bez šance na odvetu
mé tělo nedopité...
Ústa jsou zlomený klíč
k srdci, jež bolest saje.
Krve se zachtělo pít,
když nebe v dlani taje,
závidím všem kteří rozkvetou!
Toto je testament mých pocitů!
(Sám sebe ztrácím v kruhu svých posledních dnů)
(s cizí tváří, bez křídel bez dotyků!)
Buchy,buch,Bušíku,nechceš mě vzít s sebou? A nebo že bysme počkali radši na jaro?
18.10.2006 16:03:00 | Cizinka
toto na mě velice zapůsobilo už těmi mataforami, tolik nezvyklými ale to jsou ve všehc básních protože nikdo netouží kopírovat po někom obrazy.
17.10.2006 20:08:00 | Pavel Kotrba