Anotace: Už ne.
Vzdávám se
Prostě a bez zábran
vzdávám se celému světu
už kašlu vám na odvetu
smírci a četo popravčí
vy rodinou jste mi krkavčí!!!
Já neznám svět ve kterém žiju
nikdy nebyl mi domovem
však ruce si každý večer myju
a zažehávám pochodeň
Jsem cizinkou ve vlastním rodě
cizinkou co naráží na čepel
jsem vrána bílá a k vlastní škodě
prázdná se vrhám do pekel
Já nechápu všechny ty prázdné tváře
co bez lidských citů se světem derou
jsou bez lásky, lidskosti, trochy záře
jež dala by k životu naději malou
Teď veřejně vzdávám se role svojí
co společnost šedá mi přisoudila
odmítám krytá žít chladnou zbrojí
a maskou přetvářky si hyzdit těla!
Cítím a cit svůj nechci skrývat
ač bolí to, taková zkrátka jsem!
Neumím chladně žít a drsná bývat
mám duši a za ni se postavím všem!
Neznám svět, který okolo vidím
není můj a nikdy nebude
A stále netušíc na něj jen hledím
však říkám si, tak tedy ať! Můj osude...
23.10.2006 16:37:00 Mácha
No, teda klobouk dolů, uf..., to je opět síla. Výborné.
Přidáš sem něco jednou za čas, ale vždy mě tím vyrazíš dech. Zatím čau. :))
23.10.2006 16:08:00 Cizinka
Jako bys mi mluvila z duše. Měla jsem jednu rozepsanou,a ta začínala:"...jsem cizinkou v téhle zemi..." taky v ní bylo něco o bílý vráně a černý ovci. Jenže já mám plný šuplík rozepsaných a jen málo co dotáhnu do konce.Tobě se to ovšem hodně povedlo:-)