Vzdávám se
Prostě a bez zábran
vzdávám se celému světu
už kašlu vám na odvetu
smírci a četo popravčí
vy rodinou jste mi krkavčí!!!
Já neznám svět ve kterém žiju
nikdy nebyl mi domovem
však ruce si každý večer myju
a zažehávám pochodeň
Jsem cizinkou ve vlastním rodě
cizinkou co naráží na čepel
jsem vrána bílá a k vlastní škodě
prázdná se vrhám do pekel
Já nechápu všechny ty prázdné tváře
co bez lidských citů se světem derou
jsou bez lásky, lidskosti, trochy záře
jež dala by k životu naději malou
Teď veřejně vzdávám se role svojí
co společnost šedá mi přisoudila
odmítám krytá žít chladnou zbrojí
a maskou přetvářky si hyzdit těla!
Cítím a cit svůj nechci skrývat
ač bolí to, taková zkrátka jsem!
Neumím chladně žít a drsná bývat
mám duši a za ni se postavím všem!
Neznám svět, který okolo vidím
není můj a nikdy nebude
A stále netušíc na něj jen hledím
však říkám si, tak tedy ať! Můj osude...
No, teda klobouk dolů, uf..., to je opět síla. Výborné.
Přidáš sem něco jednou za čas, ale vždy mě tím vyrazíš dech. Zatím čau. :))
23.10.2006 16:37:00 | Mácha
Jako bys mi mluvila z duše. Měla jsem jednu rozepsanou,a ta začínala:"...jsem cizinkou v téhle zemi..." taky v ní bylo něco o bílý vráně a černý ovci. Jenže já mám plný šuplík rozepsaných a jen málo co dotáhnu do konce.Tobě se to ovšem hodně povedlo:-)
23.10.2006 16:08:00 | Cizinka