Není srdce
pouze stín
vůdce
z vlhkých proláklin.
Smutek a touha
vládci moji
krev a mlha
koho se bojí?
Ani smrti ani bolesti
ani lásky ani neřesti
zdají se prázdné
přece je v nich mnoho
bytosti krásné
nebýt toho
že ve světle očí
jež patří lidem
slova je mučí
s ledovým klidem.
Ztraceni prokleti
mé sestry noci
nedojdem objetí
už nelze pomoci
smrtelně raněné
na věky věků
srdce je kamenné
pozbylo tepu.
Což ho takhle oživit?
že by se mu život zprotivil?
Že by chtěl mít vlastní klid
a nechat ho konečně zastavit.
08.05.2007 10:09:00 | jehlaspichlas