Nemůžu mluvit,
hrdlo se mi svírá
a slova stále polykám,
tak zaniknou v hustý tmě,
říkají, že naděje neumírá,
já slzama se zalykám.
Kde je naděje pro mě??
Nemúžu spát,
uvnitř to tolik bolí
a snad ani nechci spát,
říkají-jsi mladá, můžeš cokoliv,
však já už umím jenom vzpomínat.
Nechci jen přežívat,
však nevím už co je štěstí.
Vím jen, co láska znamená,
říkají-múžeš si užívat,
ale já už sešla z cesty...
Bez tebe jsem prostě bezcenná..
Ty nejsi bezcenná.Znam tě jen takhle, ale jsi pro mě hodně.Jsi človíček co mi rozumí.Píšeš krásně.
28.03.2007 13:52:00 | Azazen